Re: je to těžké

Souhlasím, je potřeba taktu na obou stranách, já jsem například o hypermobilitě dětí s DS doteď nevěděla. Proto prosím autorku článku i jiné matky "jiných" dětí, aby se na nás nezlobily, když se budeme něčemu divit nebo se prokecneme. Mám nevidomého kamaráda, který nejenže běžně používá výrazy jako "dlouho jsme se neviděli", "pošli mi nějaké fotky", "díval jsem se v obchodě na to a to", ale když se člověk nějak nechtěně "ukecne", tak si z toho ještě dělá legraci (rozhovor: "podejte mi ten můj zapalovač" "kterej to je? ten modrej?" "jasně, že ten modrej, já mám modrou rád"). On má asi výhodu v tom, že je se sebou naprosto vyrovnaný. Díky za článek a přeji hodně sil i nadhledu.