Úplně normálně

Jsem již 15 let matkou těžce mentálně postiženého syna a řekla bych, že by se každý měl chovat přirozeně. Chce-li někdo navázat kontakt, vůbec mi to nevadí, naopak, ale já (stejně jako Jana) nejsem taková ta "písková mamina", abych měla potřebu vyhledávat kontakty ostatních mamin a zapřádat hovory na otřepaná témata, přestože jsem velmi komunikativní. Je to prostě tak, lidé jsou různí a není rozdíl mezi matkami se zdravými a postiženými dětmi, ale je rozdíl mezi lidmi jako takovými. Proto mi článek přijde zbytečně "složitý". Myslím, že maminám moc návod, jak se chovat v takové situaci nedal. Ale díky za osvětu!
Jinak mi vadí očumování lidí a zlé chování starších dětí, jak tu už někdo psal.
Přeji nám všem hodně úspěchů při překonávání předsudků!