Re: děkuji

Možná to bude trošku mimo mísu, ale před asi 3 lety jsem měla krásný zážitek - dodnes na něho vzpomínám.
Stála jsem ráno na autobusové zastávce a spolu s ostatními vyloženě otrávenými lidmi čekala na autobus.
Najednou ke stojícímu autu přiběhl asi 10 letý klučina s DS, pusu od ucha k uchu a začal na mě mávat a volat ahój, kam jdéš? Říkám že do práce a on na to Já jedu na výlet heč! Vysmátý jak lečo, s šílenou radostí, že někam jede. Kupodivu ta jeho radost byla nakažlivá, takže se začali usmívat všichni ti otrávení lidé na zastávce - a já se culím i dnes....
Nevzpomínám si, že by mi takhle zvedlo po ránu náladu jiné, zdravé, cizí dítě.