Čím to je??

Pamatuji si z dětství (je mi 31let), že kdykoliv jsme s rodiči potkali např. někoho na vozíčku (a nebylo to často), naši mi říkali: nedívej se, neukazuj prstem, neptej se... Jako by to byl nějaký mimozemšťan! Za totality se postižení zavírali do ústavů a my (naše generace) teď nevíme, jak se k nim chovat ... Je to smutné, ale pevně věřím, že pro naše děti to už problém nebude! Postižené spolužáky berou jako sobě rovné a to je moc dobře..
Přeji všem maminkám spoustu šťastných okamžiků s jejich zlatíčky...