Jiny pohled..

Musim rict, ze jsem se snad nesetkala s chlapem, co by nebyl ochoten (nejpozdeji po vzneseni prosby) udelat neco, co je v jeho ocich *opravdu potreba* udelat.

Ale tady je ten kamen urazu - chlap spoustu veci proste nevidi :). Nevidi hlavne neporadek :). Treba pokud chlapa poprosim o nakrajeni cibule, tak minimalne ten muj velmi rad a okamzite prispecha na pomoc, protoze si spoji dohromady, ze bez cibule nebude jidlo a na jidlo se tesi. Ale kdyz mu reknu, at si uklidi ten bordel, tak se nevinne zepta, jakej :).

Idealni domacnost je takova, kdy kazdy je schopen a ochoten se samostatne postarat o reseni problemu, ktere sam vidi. Tezko muzu chtit po chlapovi lestit fleky na zrcadle, kdyz je tam vidim jenom ja - v tom pripade to beru jako svuj osobni problem a bud je vylestim, nebo je necham. Stejne tak treba zehleni - kdo ma pocit, ze jeho obleceni potrebuje vyzehlit, vyzehli si ho sam. Mne je ukradeny, v cem muj manzel chodi, takze kdyz chce mit vyzehlenou kosili, je to jeho osobni problem, ktery si take sam resi :) (i kdyz moje maminka z toho neveri "ten chudak si musi sam zehlit!" - nastesti on nosi kosile jen do divadla :)).

Horsi je to samozrejme s chlapama, co problemy vidi a stejne cekaji, ze je za ne vyresi zena (jako v clanku nebo ten zmineny v diskusi, co chtel, at zena vymeni zarovku), v tomhle mam ja velke stesti, tchyne je taky emancipovana feministka, takze muj manzel vyrostl se sestrami v rovnopravnosti (stridali se ve vareni apod.) a je to znat! :)