Re: ...strašlivá pravda

ještě mi to nedá pruhovaná. Myslím, že jsem nikde nepsala, že jsem superžena, psala jsem, že se mi do práce nechtělo, ale že jsem musela. Zastávala jsem se matek v práci, protože jsem to zažila a zažívám. Přiznala jsem MirceEyrové, že v podstatě maminkám na mateřské závidím. Sice se skvěle realizuju v práci, přišla jsem znovu do kontaktu s lidmi,zvýšila se mi životní úroveň, ale taky mě někdy srdce bolí, když syna opouštím . Co se týče mého vztahu k synovi, nijak se nezměnil, je možná intenzivnější.Ale o barevném světě plném štěstíčka a barevných bublinek ode mně nepadlo ani slovo,takže proč by mě nemohl štvát manžel? MMCH když jsem byla doma, manžel se divíval, proč nemám skvělou náladu a teplou večeři,když jsem celý den doma. Tím, že se první měsíce, kdy jsem byla v práci staral o syna, pochopil, o čem celodenní péče o dítě je a pokud mi nepomáhá s domácností, tak s péčí o malého ano .Od té doby nemůžu stěžovat, někdy sice remcá...ale :-) Takže já jsem jako pracující matka poměrně spokojená, přineslo mi to dost pozitiv a hlavně vidím, že syn nestrádá, věnuju mu veškeré volno. Na druhou stranu bych asi byla radši s ním, ale člověk míní, život mění. Možná sis mě s někým spletla, ale jestli ti to stálo za rýpnutí....hmm, jen do toho