inspirativní čtení!

Ahoj, tak jsem od sezení celá zatuhlá, ale- to jsem si početla!!!
No, v mnoha postřezích jsem se taky našla. Vlastně mi to přijde jako praní prádla v 19.st., taky se tam sešlo plno ženských a pralo se. Nejen to prádlo. Já jsem už 11 let pod čepcem a patřím k těm šťastným, jejichž nastávající byl 29 let poměrně hýčkán maminkou, hýčkání je přece samozřejmost! Rovněž moje maminka byla generál, no, nejmíň...Příšerná kombinace, zdar růžovým snům! Asi s tím, jak se ženská vlastně učí být ženskou, bylo mi tehdá 20, a jak plyne čas a člověk si píše za uši různé zkušenosti, jsme se dopracovali k tomuto- manžel se naučil být mnohem víc aktivní- nákupy snad miluje, starat se o děti je forma relaxu (že není vše podle mých předtav přežiju a ony taky),vynáší koš a občas se dobrovolně zeptá, s čímže to potřebuji pomoc. Buď pomůže, nebo si to napíše. Já se dřív jeho seznamům smála.
Vždy mu aspoň poděkuju, či jinak slovně ocením, on už se mi přece taky naučil poděkovat za to "samozřejmé" jídlo. A já se snažím nemanipulovat ho tím- to snad přece musíš vidět sám!!
Někdy se daří líp, někdy hůř, jak jsem četla, zná to každá. Taky mi došlo, že manželství není boj o moc, či "někoho seřvat". Pardon, ale takhle asi s těma mužskýma jednaly jejich mámy, ale oni už dávno nejsou ti malí chlapečci, i když se třeba někdy tak chovají. Na ponižování jsou fakt vnímavější. Holky, víte, proč to máme v životě složitější a chlapi nás často nemůžou pochopit? Prostě proto, že žena byla stvořena jako poslední a jak jste mohly postřehnout, Bůh začal od nejjednoduššího a skončil tou korunou- a to jsme my. To jen tak, pro úlevu...
Ale vážně- myslím, že to za to stojí, začít u vlastního prahu, nevzdávat to, nesekýrovat, vykecat se třeba u kamarádky, jak je ten můj zrovna hroznej, a rozhodně komunikovat. Vyjasnit si hranice, dát druhému najevo, že o život s ním stojím, nebalit to. Jakási babička na otázku u příležitosti oslav zlaté svatby se zamyslela o odpověděla- Jestli jsem se s ním někdy chtěla nechat rozvést? No, to snad ani ne. Ale zabít ho- to mockrát.
Jsou chvíle, kdy s ní plně souhlasím. Ale, řeklo se v dobrém i zlém, sakra, tak to snad nějak musí jít, ne? Až po bitvě je každý generál, až na konci můžu hodnotit, ale to už pro to taky nebudu moct nic dobrého udělat. Tak vás chci povzbudit, no, i sebe, každou, která bojuje a nebalí to, tohle přece za to musí stát!
Smutná jsem byla z psaní Martiny- nevěř tomu, že můžeš dlouho hrát na dvě strany, lžeš si do vlastní kapsy, co takhle třeba výlet pro sebe samu a podívat se na to, jaké výsledky by tvé rozhodnutí, ať tak či onak, přineslo? Buď upřímná sama k sobě. Držím Ti palce.
Já pro sebe v tom mám jasno a taky Tě nesoudím. Ale prosím, buď k sobě upřímná.