stale stejne

Clanek Monty nevybocoval nijak vyznamne z rady jejich prispevku obsahujici stiznosti nad tim, jaky je "status quo" soucasne spolecnosti, resp. pozice zeny v ni. Kazdemu je asi jasne, ze zminena pozice neni jednoducha a cim vice stupnu volnosti spolecnost dava, tim je pro zeny slozitejsi si s vlastnim zivotem rozumne "poradit". Jak dlouho studovat, cestovat, budovat karieru, kdy si poridit dite. To vse spravne nacasovat k maximalni spokojenosti v case chce silnou a zralou osobnost. Nechci resit partikularni pripady, komu jak pomaha (nepomaha) manzel, rodice, tchyte, e.t.c. To je, myslim, irelevantni. Chci rict, jakych zmen jsem si vsimla behem casoveho odstupu od meho prvniho ditete jeste z dob mych VS studii (20 leteho) a meho druheho (4 leteho). Podstatne vice otcu chodi s detmi bez manzelek ven, znam muze na rodicovske dovolene, proste spolecnost se meni a lze, pokud se spravne zorientuji, zit ve znacne ruznych "rodinnych pozicich". Proces vyse popsanych zmen ale je, obavam se, velmi obtizny a dlouhodoby. Duvodem je odlisnost muzskeho a zenskeho fenomenu a jejich cest k zivotni spokojenosti. To je ten problem....Zdravim,
Irena.