I tak se to dá

Asi jsem měla dost štěstí, manželova maminka určitě považuje za normální že je všechno ženská práce. Ale - manžal než jsme se brali bydlel několik let na koleji a vzhledem k velmi špatné poživatelnosti produktů Menzy se naučil obstarat si sám jídla ale i tak celkově. Než jsme měli děti, vařila jsem já nebo společně, ale teď je vaření převážně jeho, já zase klidně vezmu úklid, praní, věšení, mytí nádobí, žehlení (poslední 2 věci mě celkem baví, jistě mi nevadí), o vysavač se podělíme, nákupy v týdnu já, velký víkendový společný. Uklízení bince je teda problém, obě děti jsou kluci - nepořádníčci, ale už se smiřuju s tím, že když je poklizená místnost za hodinu opět neprůchodná, tak prostě bude lépe počkat až prckové odrostou :-) než kmitat co hodinu, tj. omezím se na posbírání věcí tak 3-krát denně když fakt hrozí uklouznutí po hračkách. No a děti jsou teda převážně moje starost, ale!!! muž bere od narození našeho mladšího "noční služby" (u něj). Tj.já se vždy vyspím, večer (cca ve 22:00) "předám" děti chrnicí a ráno "přebírám". Fakt že za ten rok (tolik je mladšímu synovi) jsem musela v noci vstát tak desetkrát (a to se mladší buí fakt několikrát za noc)? A to moc oceňuju. Jinak manža odchází ráno po 6:00 a vrací se domů večer o 19:30, tak je naše dělba práce daná tím, kdy je kdo doma. Ale co oceňuju snad ještě víc - :-) ještě jsem za cca 6,5 roku nezaznamenala významnější výhrady - tj. občasný systém "když ti ten binec vadí tak si ho pokliď" nevyvolává ukřivděné reakce. Jo - o všem muži teda vydrží víc :-))) tak mi ten nepořádek většinou zbyde, protože tolik já zase nevydržím.