Re: Pro Žinču

Je to hezky napsané, článek se mi líbil, byl vtipný i pravdivý. Je tu jen jeden malý háček. Záleží totiž především na výběru partnera. Vím, o čem mluvím. To, co pisatelka píše - že když řekne, že neuklidí - a dodrží to, uklidí tedy manžel, není bohužel vždy uskutečnitelné. Jsou muži, kteří prostě budou překračovat nepořádek a bude jim to úplně jedno. Každý člověk je jiný. Mám jednoho známého, který vydělává hodně peněz, pro sebe utratí málo, jeho žena stačí utratit za nesmírné blbosti (nejrůznější sluneční brýle, mraky hodinek, aby se jí hodily ke kabelkám atd.atd.) zbytek, mají jedno dítě, nyní již asi 19 let staré, ona přichází z práce "zničena" každý den, on doma uklízí, myje nádobí, vozí ji na nákup, ona nejde nikdy jinak, než s kabelkou. On pere, ona nežehlí, tak on prádlo složí a uklidí do skříně atd. Ptala jsem se ho, proč to vše dělá, když dávno nemají malé dítě a ona prakticky nedělá nic, jen po návratu z práce leží a tloustne (v práci sedí, doma leží u TV, je malá a váží téměř 100 kg, přičemž když se brali, měla kolem 50 kg, dnes je jí 40 let, takže za 20 let přibrala celou svoji váhu). On mi na to řekl, že musí tu koupelnu umýt, protože pokud to neudělá, vana je tak špinavá, že by do toho nevlezl...to je příklad muže, kterému nepořádek vadí, tak to vzal do svých rukou a již to tak zůstalo. Pak jsou naopak muži, kteří přinesou domů pár korun nebo žádné a pokud by manželka neuklízela, tak všichni umřou ve špíně a nic je nedonutí, aby to udělali oni. To mi věřte. Je fakt, že v mladé generaci již přibývá mužů, kteří doma pomáhají, starají se o děti atd. Můj první manžel nedělal doma nic. Doslova. Měli jsme dvě děti, chodila jsem do práce, ráno děti dovlekla do školky, odpoledne ze školky, uklízela, vařila,nakupovala, tahala sama tašky s nákupem, o víkendech drhla schody v rodinném domku, myla okna, prala záclony atd. Podotýkám - žádná automatická pračka. Vdávala jsem se v roce 1972. Občas se muž ještě zdržel v práci, takže by vyhasl kotel, tudíž jsem ještě tahala uhlí a vynášela popel, bylo to na mě těžké, vážila jsem 50 kg a zlobila mě od mládí páteř, skolióza.S ním ale nic nehnulo, i když jinak mě měl rád. Přitom i v jeho generaci byli někteří muži, kteří doma pomáhali. Ale on doma viděl určitý model, kdy otec nesáhl absolutně na nic - a proč by to dělal on. A to nebyl žádný asociál, všichni ho brali jako velice slušného spořádaného manžela, který se vzorně stará o rodinu, nechodí do hospody atd. Dnes mám manžela, který tedy také neuklízí, ale protože v bytě jsme jen sami dva, nevadí mi to, zvládnu to lehce. Navíc byt je malý, tehdy to byl velký rodinný dům. Ale můj současný muž vaří a chutně, takže já kromě úklidu a praní jen myji nádobí. A to, že nesáhne na lux nebo na okna, přežiji, protože jsem ráda, že aspoň vaří. Ve srovnání s tím, co jsem musela dělat v prvním manželství a se dvěma malými dětmi, mám pocit, že dnes nedělám vůbec nic.