...strašlivá pravda

..je do děsný,ale budiž Ti útěchou,že v tom nejsi sama,jsou nás tisíce..Manželek,které jako já a ty chodí do práce,vaří,perou žehlí,starají se o děti..a bere se to jaksi normálně. Oproti tomu muži v drtivé většině "pouze" pracují a pak se věnují svým zálibám a nebo odpočívají. Jsem vdaná 12 let,ale na tenhle řád si fakt zvykám blbě. Můj muž tvrdí,že se nemám snažit měnit něco co funguje tisíce let - no asi na tom něco bude. S tále mi není jasné,jak je možné,že za normální se považuje to,že já přijdu v 16,00 z práce,nakoupím,poklidím něco uklohním k večeři,udělám s dětmi úkoly /syn 11 a dcera 6 let/,naženu je do vany,připravit oblečení na druhý den,zkontrolovat věci do školy..a v 19,30 padnout mrtvá do křesla - /tedy pokud není třeba něco zašít,vyžehlit/...a usínat při seriálu.
Už bezpočet diskusí jsme vedli o rozdělení některých domácích prací /obvykle tak 2x ročně,když už mne to fakt štve/,ale účinek je jen dočasný - prostě hluboko zakořeněný model z rodiny mého manžela - matka chodila do práce, starala se o děti/3/,rodiče/staří a nemocní/,domácnost,účty - otec chodil do práce. A tak i můj manžel tráví volný čas sportem,či zábavou na PC a "pracuje" no a na mně je ten zbytek..mám pocit,že se s tím nedá nic dělat a děsně mne to štve...Vyzkoušela jsem už vše, ale nakonec zjistím,že jsem to zase já,kdo zpocenej stojí v 16,30 mezi dveřmi našeho bytu v každé ruce jednu nákupní tašku .... :-(