Re: poporodní deprese - co s návštěvami

Ahoj Jani,

s návštěvami to není vždy tak jednoduché. Já jsem rodila souběžně s jednou paní, bylo jí 35, a byla ... jak to říci, nemám ráda slovo romka, ale zůstaňme u toho (nemyslím to špatně, abych nebyla za rasistku). Její Pavlínka se narodila 6 minut před naší Aničkou a tak nějak se stalo, že jsme skončily i spolu na pokoji. Byla moc fajn, měla už dvě větší děti, vzhledem k věkovému rozdílu jsme si moc neměly co říct, ale nijak jsme si nevadily. Já tady nemám žádnou blízkou rodinu, takže za mnou chodil jen manžel se svýma klukama a jednou jeho máma, a vždy jenom na chvilku. Ale návštěvy té paní byly horor. Jednou, když Anička spala, jsem šla do sprchy, a když jsem se vrátila, tak byl plný pokoj asi sedmi lidí, všechno kuřáci (samo, že nekouřili), takže to tam bylo jako v hospodě, stáli mi kolem Aničky a culili se jak je krásná. Asi za to nemůžu, teď už je to lepší, ale já jsem byla narozdíl od Petruše pořád připravená skočit po krku každému, kdo se k Aničce jenom přiblížil (teda kromě Petra a doktorů). Pořád tam seděli a "ženské z práce" rozebírali svoje porody. A tyto návštěvy nemůžeš ani rázně ani slušně "vykázat". A to mi ta paní po jejich odchodu řekla jako fórek, že jí naváděli, aby si je vyměnila, protože ta moje holčička je větší a rozumně kouká. Jenomže, chachá, moje holčička je po mně blonďatá, kdežto ta její, jak jsem psala, byla snědější :-))