Teď už vím...

Ahoj Petruše,
děkuji ti za tvůj příspěvek,i když se mi po jeho přečtení vrátily nepříjemné vzpomínky. Myslela jsem si, že jsem nedostatečně psychicky odolná, že mé záchvaty po porodu byly znakem mé osobní slabosti. A ona to byla deprese, potvora.
Taky jsem měla pohodové těhotenství, porod ovšem překotný, problémy s kojením. Domů jsem se moc těšila, ale tam to začalo. Kojení-brečení, nesnesla jsem žádný hlasitý zvuk, nemohla jsem jíst, chtělo se mi z toho všeho zvracet, nekomunikovala jsem. Připadala jsem si strašně sama a opuštěná, i když to nebyla pravda. K dítěti jsem cítila odpor, vše kolem něj jsem vykonávala jako stroj, s nepřítomným pohledem. Moje mamka se mnou strávila první týden.ze mě byla na prášky, ale nakonec jsme to všichni zvládli díky bohu bez záchranky.
Jsem zvědavá na pokračování tvého příběhu, ale zároveň se ho už předem bojím.
Doufám, že teď už jsi OK, já jsem byla vzhledem k uřvanosti Tomíka více či méně vedle sebe několik měsíců a fakt v pohodě jsem od Tomíkových 11 měsíců.
iva