Re: optimizmus

....ten já mám.Ale musím se přiznat, že né vždy jsem myslela pozitivně a optimisticky.Byly dny , kdy jsem nevylezla z postele, nepromluvila, brečela a když mi začali ti kolem mě říkat, ať myslím pozitivně, byla jsem jak smyslů zbavená, ječela jsem po nich, řvala, ať mě nechají umřít...nic moc hezkého.V nemocnici, když mi dr. řekl, jak dopadla histologie a co mě vše ještě čeká jsem upadla do depky a nemluvila celý den.
I proto jsem se rozhodla nedělat hrdinku a po nějakou dobu brát antidepresiva.Odolávala jsem celých 5měsíců, ale zjistila jsem, že ač jsem silná, né zas tolik, abych se dokázala vždy ovládat.Tak si je zobu a je mi líp.