K té "slabší" polovině lidstva :-))

Tak k těm chlapům. Ne že bych je chtěla omlouvat, ale myslím, že pro ně taková situace není taky vůbec jednoduchá. Chlap, pro kterého je rodina v té chvíli priorita je z toho asi taky dost vedle... a já jsem vlastně ráda, že dokázal říct, že to asi nezvládne, spojit život s někým, kdo může být třeba za dva roky (pokud se to nepodaří zvládnout) mrtvý a být bez dětí, protože v té chvíli nikdo z nás nevěděl, jestli máme s adopcí s ohledem na můj zdravotní stav vůbec šanci a ne každý je schopný vychovávat nebiologické dítě... Lepší, když si to uvědomil hned, než aby se na mě vykašlal třeba po pěti letech - to by byla moc velká ztráta času...Chlapi jsou holt v takových věcech trošku zbabělci, ale je to pochopitelné - je to jednodušší. Já jsem se s tím vyrovnat musela, on ne...Zůstali jsme přáteli, on už je spokojeným taťkou a teď je řada na mě...