na památku Hanky 1

Hanku jsem poznala jako většina z vás přes email.Kontaktovala mě chvilku po tom,co se o své nemoci dozvěděla.Prvně si o nemoci nechtěla vůbec s nikým psát,bála se.Pak začala chápat,že pokud o ní naopak mluvit bude,to břímě nebude už tak těžké.Já onemocněla před třemi lety.Mám sedmiletého syna.To nás spojovalo - děti.Věřím,že to do poslední chlilky určitě nevzdala právě kvůli té maličké.Sama můžu říct,že můj syn byl to,co mě celou dobu drželo - a drží nad vodou.Nechci aby Hanka zůstala jen "další mrtvou" v statistice úmrtnosti na rakovinu prsu.S Hankou jsem měla plány-založit stránku věnovanou nám mladým s tímto onemocněním.Stránku o všem-o pocitech,stavech zoufalství,rekonstrukci prsu,manželství,lékařích,našich dětech,radách... a hlavně NADĚJI.Hanka ji taky měla a díky ní věřím v to,že měla čas alespoň trošičku se se vším smířit a rozloučit se.
Když jsem se obrátila s mou histologií na onkologii,lékařka mi odpověděla na rovinu - čtyři měsíce.
Jsem tady tři roky.Ve středu jdu na rekonstrukci prsu.Znám holku co je od nemoci deset let a v pohodě!
To že je bez příznaků je pro mě tahač.Pokud i já pro některou jsem to světlo a naděje do budoucna,budu přešťastná!!!!