Trošku nechápu

Trošku nechápu některé příspěvky v diskuzi.
U nás to probíhalo tak, že při prvním porodu jsme se oba domluvili, že manžel se mnou stráví první dobu porodní, kdy mi bude oporou, ale na druhou odejde a vrátí se ve chvíli, kdy bude Terezka na světě. Možná by i zůstal, ale já jsem si to nepřála - kdysi jsem četla zajímavý článek, který psala porodní asistentka, že dojít může na všelico (komplikace pro nikoho zrovna příjemné), a taky, že i ty nejkrásnější maminky vypadají v tu chvíli když to řeknu jednoduše, nic moc(teď budu vypadat ješitně, ale myslím, že doopravdy nejsem), ale fakt je, že mi při tlačení bylo jedno, jestli tam je nebo není.
Druhý porod vůbec nestihl, jelikož jsem ležela už den v nemocnici, tam tvrdili, že se nic nechystá. Pravda byla taková, že od resume - rodíte, uběhlo 20 minut do chvíle, kdy Míšenka vykoukla na svět, tak to prostě ani stihnout nešlo.
A že by mi to bylo líto? To vůbec! Přijde mi, že kolem tatínků u porodu je dost velká hysterie(viz. názory v diskuzi, že pokud nechce muž, či žena, tak vztah není v pořádku - to je totální blbost, samozřejmě!) a potom se ti, kteří nemohou, nechtějí, či nestíhají, mohou cítit méněcení atd.
Důležitější pro mě bylo, že manžel se mnou a novorozenými miminky strávil ty povinné dvě hodiny na sále, to byly moc pěkné chvilky.
A víte, co je vůbec nejdůležitější, že jsme spolu šťastní, a že se milujeme normálně v běžném životě. Porod trvá (v mém případě) chvilku, co je to proti délce celého života - a ten chci strávit s ním!