Re: Porod je ženská záležitost

Nezlob se, Deniso, ale tohle je nesmysl.

Můj názor na to: nutit někoho násilím, pláčem, vydíráním je samozřejmě blbost. Na druhé straně by mi velmi vadilo, kdybych muže u porodu chtěla a on mi řekl, že tam nepůjde, protože nesnáší pohled na krev, a víc se o tom se mnou odmítl bavit.

Myslím, že adekvátní je dopředu si o tom promluvit, třeba i víckrát, říct si navzájem, co od toho očekáváme, svoje obavy, a pak se domluvit na nějakém oboustranně přijatelném řešení. My jsme naštěstí toto řešit nemuseli, já jsem muže u porodu chtěla, on byl ochoten tam jít, nakonec jsem na sebe nechtěla nechat sáhnout, ale byla jsem moc ráda, že tam je, zavolal mi sestru, když už jsem rodila, prostě taková jistota v zádech. A nemyslím, že bych tím pro něj "zošklivěla".

Nemyslím si, že by vztah k dítěti byl přímo úměrný tomu, zda byl otec při porodu, ale - a teď mluvím jen za sebe - asi bych měla problém s partnerem, který by k porodu odmítl jít, kdybych ho tam chtěla, protože bych to brala jako odmítnutí podržet mě v těžké situaci. Říká se v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci... přišlo by mi to podobné, jako kdybych odmítla ošetřovat partnera, kdyby on byl nemocný a ta nemoc měla nějaké nepříjemné projevy jako průjem, zvracení, krev, s odůvodněním, že já pohled na to nesnáším.