Otcovské fejetony: Lidé v akci

Zlaté mobily... V pondělí se mi nečekaně ozval Richard a ptal se, co prý dělám. Byl jsem zrovna v hypermarketu - to víte, slevu plínek "maxi" nelze ignorovat. Právě tohle povídám svému kamarádovi. "Ty teda paříš," ozve se ze sluchátka, zatímco můj drátěný koš na kolečkách naráží do palety plné přesnídávek. Naštěstí ani jedna nespadla.

Richard (36 let, fotograf na volné noze, svobodný) převádí řeč k jinému tématu. Sedí totiž v čajovně, čte si knihu o hlubinné psychologii a za hodinu by měl čas. Tak na dvě hodiny. Pak má namířeno na jazzový koncert. Jde tam s kamarádkou (33), se kterou se zná devět let. Dá se říct, že spolu mají komplikovaný (tedy občasně sexuální) vztah. Tu a tam ho probírají se svými kamarády. Každý zvlášť. Ale nikdo jim ještě neporadil, jak tu vztahovou složitost přeměnit v něco fungujícího.

Čaj (Modrou horu) bych si dal, psychologie mě taky zajímá, ale v navrhovanou dobu mě čeká koupání malé dcerky a poté večerní četba pohádek. "Tak dneska zaimprovizuj," tlačí na mě Richard. Zaimprovizovat znamená vykašlat se na ty, kteří na mě doma čekají. "Tak jindy," říkám.

Richard bere diář a předčítá mi svůj týdenní program. V úterý má arabštinu, ve středu důležitou schůzku jisté ekologické skupiny, ve čtvrtek musí vydělávat peníze (fotografuje), v pátek jde za psychonalytikem (část peněz utratit) a o víkendu "paří" na chalupě v Orlických horách. Jeho diářové poznámky pokračují v podobném stylu, takže zjistíme, že v příštích čtyřech týdnech se zcela určitě nemůžeme potkat. Nepřekvapuje mě to, protože podobný rozhovor jsem v posledních dvou letech absolvoval několikrát. Když má náhodou volno jeden z nás, nemá ho ten druhý. Tak jindy, říkáme si jako vždycky.

Lidí, jako je Richard, znám daleko víc. Je jim něco mezi třiceti a čtyřiceti, skoro nepřetržitě někde lítají a nejčastějším výrazem v jejich řeči je "akce". Hned na druhém místě je "užívání" a na třetím "pohoda". Pořád mají něco důležitějšího na práci, než je založení rodiny. Přes den pracují (dělají takzvanou kariéru), večer vyrážejí za kulturními zážitky a o víkendech vyjíždějí na setkání s podobně naladěnými jedinci. "Dítě? Na to se ještě necítím," říká kamarádka mé ženy. Za měsíc oslaví čtyřiatřicáté narozeniny. Známost má. Je o deset let starší a do rozvodu se mu nechce. Improvizuje. Ani jednomu z nich to fakt nezávidím.

Nevím, kolik se ve vašem okolí pohybuje singlistů, ale možná jste si všimli, jak lidé této kategorie maskují samotu obalem nezávislosti (leckteří kvůli tomu odmítají přiznat skutečný věk a přirozenou barvu vlasů). O manželském partnerství (a rodinném životním stylu) dokonce hovoří jako o něčem hodně nemoderním. Ostatně ten, kdo v 21. století přijímá roli otce rodiny podle nich "fotrovatí" a žena, která se ze všech sil stará o děti, je přece "mamina".

Marně přemýšlím, jak Richardovi a spol. vysvětlit, že "usedlý" život s manželkou a dětmi je ta nejlepší "akce", kterou může člověk zažít.