O pitíčku, penízkách a Indkách

Potřebovala jsem nakoupit nějaké potraviny a byla to možnost ukázat Leonce něco nového. Očekávala jsem, tedy měla jsem pocit, že mě nic nemůže překvapit, vše - od vyžadování všeho na co dohlédne, po osahání všeho co jí zaujme.

Nic z toho se nekonalo.

Když jsm procházely okolo nápojů, vzpomněla jsem si jak mají děti rády různé ty pitíčka.

"Leuško, chtěla by jsi pitíčko?" Nabídla jsem jí pomerančové nebo jahodové.

Byl tam samozřejmě daleko větší výběr od koly po multivitamíny, ale první lekce pro mě po té, co jsem jí po příjezdu nabídla větší výběr a hlavně možnost volby, na kterou nebyla zvyklá a která ji naprosto rozhodila, byla stále v mé paměti.

Chtěla pomerančové. Celou cestu ke kase byla naprosto tichá a oběma rukama si nesla svůj dárek.

Teprve ve chvíli, kdy jsem zaplatila nákup a zeptala se jí, zda se chce napít, pochopila, že je to pravda.

A tak se kromě mě dozvědělo minimálně dalších 50 lidí: "Mám pitíčko, JÁ MÁM pitíčko....... to měla ve Znojmě jenom Ivetka a teď ho mám Já!"

Spala s ním dalších 10 dní.

Po nějaké době jsem byla u kamarádky na náštěvě. Její dcerka měla vystoupení na koncertu LŠU a tak mi nabídla, že Leu vezme sebou.

Když se vrátila, vyprávěla: "Už jen příchod mě a dětí byl pro zbytek sálu zajímavým zpestřením na očekávaný koncert. 3 děti jak stupínky každé jiné, z toho jedno romské plus mé břicho...

Zkoušení dětí na jevišti brala Leonka nějakou chvíli jako koncert, pořád se u mě držela. Pak jsem uviděla známou, tak jsme si začaly povídat a malá se mi na chvíli ztratila z dohledu.

Najednou slyším zvýšený hlas nějaké ženy jak říká, ale holčičko, to nemůžeš brát, to jsou peníze, dobrovolné vstupné, to není pro děti!

Ano, Leonka, vysvětlujte paní, že neviděla nikdy mince a že si s nimi chtěla jen hrát :-)

Je to tak těžké, když o ně má navíc zájem jediné romské dítě v sále........

Když jsme se vrátily z náštěvy dostala Leonýda Dolejšová sklenici plnou desetníků a dvacetníků a vztah k nim má stále vřelý, opatruje je jako oko v hlavě.

Naše Leuša je úžasná bytost. Miluje. Vše. Lidi, věci, zvířata, život.

A nejvíce nás, svou rodinu. Denně poslouchám: "Ty jsi tak úúúúúžasná, krásná a příííjemná mamička, já Tě mám tak ráda!!!".

Ano, je to fakt příííjemné.

Z jejího nezměrného optimismu čerpám nejen já, ale také naše okolí. Několikrát mi bylo řečeno: "Víš, co znám Leonku, získávám taky jiný názor na cikány, nebo chtěli jsme jenom bílé nebo vietnamské dítě, ale co známe ji, tak se náš názor začíná měnit".

Občas se dozvím i : "Ale Danielo, to je přece naprosto jasné, podívej se na ní, ona přece nemůže být cigoška, vždyť je to Indka!".

A já se tiše usmívám a říkám si stejně jako u Lukáška: "Kdepak, taková se ještě nenarodila, takovou vzácnost máme jenom my"........