Jak jsem k mému muži přišla

Ahoj! Jsem drobná tvavovlasá zelenoočka Jana. Před pár dny jsem oslavila 31. narozeniny se svou krásnou sedmiměsíční dcerou Kristýnou a skvělým milujícím mužem Viktorem.

Ale jak jsem k mému muži přišla?

Pocházím ze severní Moravy z drsného slezského kraje Jeseníků. Téměř denodenní lyžování vystřídalo studium sochařství v rovinatém kraji jižní Moravy. Výtvarně zaměřenou vysokou školu jsem studovala v Olomouci… Ale vždy jsem byla fascinována Prahou - věděla jsem, že v Praze chci žít!

Mým rodičům se začalo v podnikání dařit a tak mi k 19. narozeninám (v polovině 1. ročníku vysoké) koupili v Praze byt. Dostudovat jsem ale chtěla v Olomouci.

A dále se všechny mé milostné eskapády řídily touto reálií. Nikomu z nápadníků jsem neprozradila skutečnost, že byt vlastním (je jasné, jaký bych vzbudila zájem!), ale současně jsem hledala někoho, kdo po studiích v Olomouci přesídlí do Prahy.

Moc velké štěstí jsem neměla. Spousta krátkodobých studentských lásek a jedna delší - přerušovaná - se seriózním vědcem, který si ovšem jiné kotviště než bydliště blízko maminky v Olomouci neuměl představit.

Dostudovala jsem. Diplom v ruce, rozchod s vědcem a hurá do Prahy! Čekalo mě tu první místo v jednom výtvarném časopise…

Již jsem v Praze pracovala 3 týdny a muž mých snů stále nikde! Nikdo mě neoslovoval! A to jsem si v Olomouci posledních pár měsíců před spaním představovala, že v Praze mě brzy potká a osloví "ten pravý"!…a věřila jsem tomu (tréning pozitivního myšlení!).

A nic. Né že bych seděla v koutě. Dokonce jsem poctivě obcházela i diskotéky. Ale jak víme, tam nás čekají solidní typy typu - sice se rozvádím, ale se ženou stále bydlíme spolu, - dojíždím na několik měsíců v roce za prací do Německa…atd.

A pak přišel onen osudný srpnový pátek. Už jsem toho měla vážně dost. 3 týdny je dost dlouhá doba, aby si mě ON našel. A nic. V 17 h po práci jsem se na to tedy vrhla sama. Rozhodla jsem se HO hledat. Neměl žádné konkrétní rysy ani jinak nebyl v mých představách vyobrazen. Pouze jsem měla pocítit .... no, nevím přesně co…lásku?... osudovost?.....nevím… zkrátka jsem měla cítit, že je to ON (mého srdce Šampión).

Sedla jsem na první tramvaj. Přesedla jsem na další. A tak jsem bezcílně několik hodin jezdila Prahou s vírou, že se náhodně potkáme. Měla jsem velmi silný pocit, že dnes, dnes to bude!!! Dojela jsem například pod Nuselský most (jak romantické místo), vystoupila, vešla do místní hospůdky a chystala se oslovit pohledného mladíka sedícího uvnitř. Byla jsem zmatena realitou, tím, že má Láska neměla žádné konkrétní rysy a přesto jsem ji měla dnes potkat…

Samozřejmě, že namísto sebevědomého oslovení jsem pouze zamířila na WC. Neměla jsem na to. A tak jsem sedala na další tramvaj. Všechny buňky mého těla byly nastraženy a hledaly signály, odkud JEHO energie přichází a kterým směrem se za ním vydat… Ještě nějakou chvíli jsem bezcílně bloudila Prahou, přemýšlíc o každé zastávce, jestli je to ta osudová… Až jsem se vyčerpaná dostala domů. Bez víry a s pocitem, že jsem úplně praštěná!

Ve dveřích mě ovšem přivítala mladší sestra Dita v koženém sexy oblečku a slovy, kam že na noc vyrážíme? Opravdu se mi nechtělo zpět do města, ale měla jsem sedět doma? Alespoň jsem na chvíli zapomněla na své ulítlé nápady o osudovosti. Byla jsem z nich tak zničená, že při výběru místa, kde strávit dnešní večer, bych bývala schopná zůstat na diskotéce plné mýdlových bublin a Italů… Naštěstí mě Dita odvlekla alespoň do Lucerna music baru na Elvis Presley párty. Tam se nás obou ujali milí hoši a lá Elvis. Byli milí, ale nic víc. Po skončení tanečků kolem jedné ráno nás doprovodili na tramvaj. Ve Vodičkově ulici se tramvaj rozjela a za rohem v Lazarské zůstala stát.

Stála asi 20 minut. Stála a stála. Já přemýšlela o své zaujatosti a o tom, že ne vše, co si představujeme se vyplní. Začaly se zavírat dveře. A v tom, najednou mezi nimi na poslední chvíli proklouzli dva mladíci. Zaujal mě ten tmavovlasý v červeném tričku (pomyslela jsem si dle tehdejší známé reklamy "ten by ušel") Ale jak jinak, stoupli si místo nade mě nad mojí extravagantní sestru (každá jsme seděla v jiné části tramvaje - tam, kde bylo místo).

Slyšela jsem Ditu smát se přes celou tramvaj. Smála se vtípkům oněch přiopilých hochů. Zkrátka před druhou ráno jsme na Andělu všichni čtyři vystupovali směr striptýzový bar.

Při hovoru na baru s hochem v červeném tričku - Viktorem jsem byla omámena. Zdál se mi tolik podobný …tak citlivý a něžný a přitom výbušný a živočišný. Byl sexy. Byl to ON! Striptýzová produkce zde už sice skončila, ale to Viktorovi nebránilo, aby se nebavil. Taneček u tyče nám předvedl sám. Pomocnou tanečnicí byla moje sestra, která ovšem po krátké době dostala záchvat sebeuvědomění a usoudila, že se baví s pěkným póvlem a odkráčela. Mimo jiné nás za představení chtěla z podniku vyhodit obsluha, ale my se nedali.

Viktorův nezábavný kamarád Honza, který se zprvu věnoval Ditě (ale nijak do oka si nepadli) pod tíhou únavy usnul. Kolem páté ráno hlavu položenou na stole, tělo přikryté ubrusem.

Podlamují se mi kolena…líbáme se na rozloučenou…"Ty to ještě nevíš, ale stejně mě máš ráda" šeptá mi ON drze do ouška pár hodin po seznámení (kdyby tušil, že to tak opravdu cítím..)

Objímáme se. Pár hodin po našem rozloučení se pod ránem před barem se tutéž sobotu po desáté ráno opět scházíme! Jedu s Viktorem a jeho partičkou na Kokořín.

Flaška whisky jako výhra za mě. Nikdo z partičky bývalých kolegů z reklamky nevěřil, že při včerejší noční toulce Prahou by přiopilí hoši potkali slečnu, ochotnou ráno počkat na Andělu a odjet s neznámými lidmi směr Kokořín… (Viktor později přiznal, že osudnou tramvaj dobíhal hnán zvláštní silou rozhodnutí na poslední chvíli - původní plán byl jet domů zcela opačným směrem!)

První noc. Roztržený spacák. Vášnivost ukrytá v noci. Potlačená touha. První splynutí po třech měsících. Mysleli jsme to spolu vážně. Po třičtvrtě roce jsem odjela na 8 měsíců do Anglie. Počkali jsme na sebe. Po čtyřech letech od seznámení jsme se vzali. A před sedmi měsíci se nám narodila naše nádherná dcera Kristýna. Jsme spolu už téměř 8 let opravdu šťastní. Jsme mrazivě zamilovaní.

Věřte na svou poblázněnou intuici a telepatii, i když se to okolí může zdát šílené!!!