Kubík

Skutečnost, že se v rodině narodí dítě se zdravotním postižením, se může rodině zpočátku jevit jako zdrcující a neřešitelná. V rámci své profese poradce rané péče, který pečuje o děti s postižením, jsem těmto příběhům velice blízko. Jsem blízko velkému rodinnému trápení na jejímž začátku je mnoho slz a slov plných zoufalství. Jsem s nimi s jejich trápením, ale také s jejich nadějí, jak společně najít optimální řešení k přiblížení dítěte běžnému a důstojnému způsobu života. Jedním z "našich" dětí byl i Kuba.

Narodil se v termínu, těhotenství probíhalo normálně. Celá rodina se těšila z příchodu miminka. Bohužel ve dvou letech nastala změna, Kubík působil na rodiče nezúčastněně. Chlapec podstoupil vyšetření sluchu, ale vše bylo v normě. Kubovo chování se neměnilo, navíc se začala opožďovat řeč, Kubík nereagoval ani na své jméno. Následovala další vyšetření. Závěrem psychologického vyšetření bylo těžké globální vývojové postižení.

Vždy je pro naši péči, ale především pro dítě jednodušší, když se rodina k problémům postaví čelem jako tato. Začali skvěle spolupracovat. Byli v kontaktu i s logopedem i dalšími odborníky a vše řešili s velkou energií a trpělivostí. Oceňovala jsem velmi významnou oporu dědečka a babičky.

Po první návštěvě jsem zpracovávala plno dojmů. Viděla jsem náročnost péče o Kubíka, ale také rodiče rozhodnuté bojovat. Následovala naše několika měsíční spolupráce s rodinou. Pracovali jsme se speciálními pomůckami. Využili jsme boardmaker (pomůcka na vytváření obrázků), pro snazší práci na PC při využívání výukových programů Kubík používal speciální myš pro jednodušší manipulaci. Na rozvoj verbální složky jsme použili komunikační systém VOKS, k podpoře hrubé motoriky byla chlapci zapůjčena trampolína, rehabilitační míč. Dále rodina využívala doprovodné aktivity jako canisterapie, hipoterapie. Maminka si často půjčovala odbornou literaturu, kde vyhledávala další informace k danému postižení. Rodiče také měli možnost se účastnit setkání rodičů, kde si s ostatními rodinami vyměňovali své zkušenosti a poznatky.

Kubík se začal postupně díky velké snaze rodiny zapojovat do činností, zvládal lépe změny, které dříve řešil agresí a záchvaty vzteku. I širší rodina pochopila nutnost jednotného přístupu ke Kubíkovi, při komunikaci s ním používali zalaminované kartičky a všichni měli radost z toho, když i Kubík začal používal obrázky.

Spolupráce s touto rodinou byla ukončena, když Kubík dovršil 7 let. Loučení bylo dojemné. Z poslední návštěvy jsem odjížděla s pocitem, že rodina má dobře našlápnuto tím správným směrem. Kubíkovi přeji do života jen to nejlepší a celé rodině hodně radosti z jeho úspěchů.

Tento příběh zaznamenala poradkyně Mgr. Pavlína Chmelíková ze Střediska rané péče Sluníčko. Oblastní charita Hradec Králové