Čím déle jsi single, tím těžší je najít partnera

V tomto případě šlo o víc - točila o tom, čím aktuálně žila.

Jak a kde jste sehnala lidi, kteří byli ochotni ve vašem filmu vystupovat a otevřeně mluvit o tom, jaké to je být single?

To byla ta nejnáročnější věc. Mám hodně kamarádů, kteří jsou singles, ale nikdo z nich se nechtěl do toho tématu vrhnout. Takže jsme udělali takovou malou kampaň - dali jsme spoty do rádií a inzeráty do novin a časopisů. Ozvalo se 60 lidí, se všemi jsem se sešla.

Takže jste vyslechla všech šedesát životních příběhů?

Přesně tak. Scházela jsem se s těmi lidmi čtyři měsíce a pak jsem musela odjet na pět týdnů do Jižní Ameriky. Tam jsem cestovala a byla jsem šťastná, že jsem sama. Každý z těch šedesáti lidí se mnou rozebíral svůj partnerský život. Asi nejčastěji tam byly ženy, které muž opustil kvůli mladší. Nakonec jsem ale své postavy vybrala. Záleželo mi na tom, jak je ten člověk zajímavý, jak je schopen se vyjadřovat, jaký má přístup k tématu partnerství. Další podmínkou bylo to, aby každý z těch lidí byl úplně jiný, protože film potřeboval rozmanitost. Vybírala jsem je především podle citu a intuice.

Když jste film točila, byla jste sama single, nebo šťastně zadaná žena?

Byla jsem single a ten film měl být i hodně o mně. Ale přesto si nemyslím, že bych v natáčení dokumentů hledala osobní terapii, jen prostě ráda natáčím filmy o věcech, nad kterými zrovna sama přemýšlím.

Kdo je vlastně pro vás single?

Definic je strašně moc. Lidé mají vsugerováno, že single je člověk, který se dobrovolně rozhodl být sám. A to je obrovský omyl. Pojem singles vznikl v padesátých letech v Americe, kde to tak možná bylo ze začátku vnímáno, že je to dobrovolný stav a rozhodnutí být sám a svobodný. Ale během let se tohle téma dočkalo vývoje a dnes je single člověk, který třeba i chce partnerský vztah, ale nemůže ho najít. Právě s tímhle jsem u svého filmu bojovala - jak vlastně singles definovat. Sociologové se tomu věnují jen okrajově. Máme tady odborníky na rodiny a manželství, ale tenhle fenomén je u nás hodně novodobý a nikdo se mu výrazně nevěnuje - až na pár mladých sociologů. Takže když jsem přijela za některými sociology, řekli mi, že singles jsou i lidé, kteří jsou ženatí a vdaní, a dokud nemají děti, tak jsou prostě singles.

Jak tedy váš film nakonec pojem singles vymezil?

Já jsem se rozhodla pro tuto definici: single je člověk ve věku 25 až 40 let, je finančně nezávislý, bydlí samostatně a nemá dlouhodobý partnerský vztah. Samozřejmě řada singles má vztahy - přechodné, krátkodobé, milenecké, kterým se občas říká „kamarád s přidanou hodnotou“, nebo má vztahy, které jsou založeny čistě na sexuální bázi. Vztahy tedy mají, ale nemají dlouhodobý vztah vedoucí k založení rodiny.

Krátkodobé vztahy založené na sexu se po čase stávají pro singles určitým prokletím, alespoň tak jsem to pochopila z vašeho filmu.

Člověk se unaví. Otupí ho to. Když se člověk zamiluje už stokrát a končí to pořád stejně, tak pak do těch dalších vztahů jde ne s očekáváním, ale se zkušenostmi. Objektivně. Ne bezhlavě. A po pravdě řečeno - aby si člověk vybral partnera, otevřel se mu, založil s ním rodinu, k tomu potřebuje obrovskou dávku naivismu, hlavně pokud jde o člověka, který dá hodně na pocity a emoce. A navíc když vstupujete do vztahu v pozdějším věku, tak máte vybudované své zvyky, zaběhnuté věci a způsoby vnímání a mnohem hůře se vám tohle všechno bourá. Čím déle jste sama, tím víc se vám také vyhraňuje pohled, jak by měl budoucí partner vypadat. A jestli někoho takového dle vašich představ najdete, to je obrovská otázka.

Jak téma singles vnímá česká veřejnost?

To téma je dost populární záležitost. Různá média se na něm vždy svezou, protože díky slovu singles přitáhnou více čtenářů. A mě to hrozně štve, protože média s tímhle tématem zacházejí naprosto neodborně a frivolně. I to byl jeden z důvodů, proč jsem natočila dokument. Protože často se nám říká: jsi single, to je skvělé, užij si to. Ano, může to být skvělé pro určitou skupinu lidí. Problémem u nás pořád je komunistická historie. Byli jsme oddělení od „reálného života“ a uměle držení v ideologické bublině, takže se není co divit, že jsme pozadu i co se týká singles.

A co třeba Spojené státy? Už jste zmínila, že tam pojem definovali už v padesátých letech.

Na Západě přijali tento fenomén jako fakt a přizpůsobili mu i obchodní trh. V Americe mají speciálně pro singles regály s potravinami, kde můžou nakupovat jednu porci. Cestovní kanceláře nabízejí zájezdy pro jednotlivce. Když například chce v Česku jet single sám na dovolenou, musí zaplatit obrovský příplatek za jednolůžkový pokoj. Když jdete tady do supermarketu, máte většinou všude rodinné balení - ale co bude single dělat s deseti jogurty za výhodnou cenu? V jiných zemích přizpůsobili singles i výstavbu bytů. Ve městech se začaly stavět menší byty a garsonky, protože se počítá s tím, že přibývá jednočlenných domácností. Stává se prostě normálním být sám.

Jak nesou singlovství svých dětí rodiče?

Velmi těžce. To je naprosto logické. Rodiče jsou ve věku, kdy začínají být nemocní, projdou si různými rakovinami a najednou chápou, že jejich děti budou jednou nutně potřebovat partnera i z praktických důvodů. Pak už nejde jen o zamilovanost, ale o vzájemnou péči. Jenže mladí lidé neprožívají život tak, že si ve třiceti řeknou: musíme si někoho najít, protože v sedmdesáti budeme někoho potřebovat. Samozřejmě na to můžou myslet, ale není to hlavní motivace pro to, aby získali vztah - strach, že zůstanou nadobro sami.

S čím se ještě dnešní singles potýkají?

Nechci, abychom se na singles dívali jako na trpící jedince. Oni možná trpí jen jiným problémem než lidé, kteří single nejsou. Ukažte mi pár, který nemá problém. Ano, je v nás ten zabudovaný pocit, že správné je být ve dvou, jinak je to proti přírodě. Ale společnost se mění rok od roku a za chvíli může být všechno jinak. Pokud se na to budu koukat čistě z praktického hlediska - samozřejmě je jednodušší být v páru - třetinu svých starostí můžeš „uvalit“ na někoho jiného, je tu někdo, kdo ti může se vším pomoci. Příklad: rozbily se mi stěrače. Já jsem schopna zajet si na benzinku a koupit si nové a asi bych je i podle návodu dokázala nějak nainstalovat, ale bylo pro mě jednodušší požádat o pomoc mého přítele. Měl to za pět minut.

Tak kde je problém?

Problémem, pokud to tak chceme nazývat, může být třeba pocit nejistoty - jestli někdy budu mít trvalý vztah a jestli ten vztah bude dobrý, jestli ho vůbec mám mít atd. Ovšem ti, kteří partnera už mají, trpí taky pocitem nejistoty: jestli jim ten vztah vydrží, jestli mají s partnerem založit rodinu, jestli se rozhodli pro správného partnera a tak dále a tak dále...

Jana Počtová (1980) Vystudovala Filmovou a televizní akademii na katedře dokumentární tvorby. Její neznámější film Generace singles získal několik ocenění. Další film Eshq natočila v Afghánistánu. Věnuje se tématu lásky, partnerských vztahu a kulturních odlišností. V současné dokončila další celovečerní dokumentární film Sněhová pole Ivana Hartla, který natáčela ve Velké Británii.

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.