Když koně léčí

Hiporehabilitace dnes pomáhá překonat zdravotní potíže více než pěti tisícům lidí ročně.

Ti všichni docházejí do některého z 36 středisek, které po celé republice sdružuje Česká hiporehabilitační společnost. Poskytovatelů těchto služeb je ale mnohem více, takže i počet klientů bude výrazně vyšší. Jak mohou koně pomoci a jak vybrat kvalitní středisko, aby hiporehabilitace byla účinná?

Pohybové potíže i poruchy chování

Hiporehabilitace je veřejností chápaná především jako metoda, jež pomáhá osobám s fyzickým postižením, například lidem upoutaným na invalidní vozík, kteří využívají zejména hipoterapii. Ta je však jedním ze čtyř rovnocenných oborů hiporehabilitace. Stále větší popularitu si získává psychoterapie pomocí koní (PPK), která pomáhá dětem a dospělým s duševními poruchami, jako je deprese, poruchy nálad, schizofrenie, závislosti, či dětem se syndromem ADHD. Dalším oborem jsou aktivity s využitím koní (AVK), které jsou jako metoda speciální a sociální pedagogiky zaměřeny na problémy s příliš agresivním nebo naopak submisivním chováním, se zařazením do kolektivu nebo s přijmutím autority a podobně. Poslední, sportovní disciplínou, je parajezdectví, kde lidé se zdravotním znevýhodněním se mohou realizovat v paravoltiži a paradrezuře.

Hipoterapie "léčí" pohybem

Hipoterapie je specifická léčebná rehabilitační metoda prováděná s písemným souhlasem lékaře. Terapie probíhá na koni se speciálním výcvikem pod vedením fyzioterapeuta či ergoterapeuta. Jedinečnost této terapie spočívá ve využití trojrozměrného pohybu hřbetu koně v kroku, jehož prostřednictvím dochází k oslovení centrálního nervového systému klienta, který při terapii na koňském hřbetě sedí nebo je v jiné poloze, přizpůsobené jeho možnostem. A protože tento pohyb je podobný střídavému pohybovému vzoru člověka, tak lidský mozek při pohybu zvířete zpracovává a vysílá vjemy a příkazy, které by za normálních okolností, u zdravého člověka, používal při chůzi nebo lezení. Pohybující hřbet koně také působí jako balanční plocha - aktivují se hluboké stabilizační systémy a vzpřimovací mechanizmy.

Prostřednictvím hipoterapie je tak možné dosáhnout pokroků především v pohybu u dětí i dospělých s poruchami koordinace, rovnováhy a psychomotorického vývoje. Hipoterapii lze provozovat dokonce už od věku 2 měsíců, horní hranice není určena. Pomáhá u diagnóz, jako je dětská mozková obrna, opožděný psychomotorický vývoj, Downův syndrom, vadné držení těla, skolióza, dysfunkce pánevního dna, mozkové příhody, roztroušená skleróza, poúrazové stavy, mentální retardace, zrakové a sluchové vady či poruchy a vady řeči.

Pozitivním příkladem je i příběh dnes již třiadvacetiletého Honzy. S hipoterapií začal ve sdružení EPONA Brno jako pětiletý, s diagnózou dětské mozkové obrny hemiparéza, a jeho velkým snem bylo pořídit si vlastního koně. V pubertě už začal do sdružení docházet jako pomocník a postupně přešel z hipoterapie k aktivnímu jezdectví. Začal se učit jezdit na koni a později se dal na westernové ježdění. Už má za sebou i skutečné závody, koupil si vlastního koně a se sdružením, kde jako chlapec začínal, je stále v kontaktu.

Psychoterapie pomocí koní pomůže při úzkostech i poruchách chování

Stále se málo ví, že koně mohou pomoci i lidem s psychickými potížemi. Toto odvětví se jmenuje psychoterapie pomocí koní, kdy je léčba založena na působení psychologickými prostředky s využitím koně a jeho specifických vlastností jako koterapeuta v psychoterapeutickém procesu k pozitivnímu ovlivnění duševního stavu člověka, například při depresivních a úzkostných příznacích, závislosti na psychoaktivních látkách, poruchách poznávacích funkcí u seniorů, při dětské hyperaktivitě nebo při poruchách autistického spektra atd. Při práci se zvířetem můžeme klientovi pomoci překonat i jeho strach. U dětí s poruchami chování kůň svým stabilním chováním usměrňuje jejich jednání. Pokud si totiž dítě přinese "zlobení" do stáje, nemůže lekce proběhnout, protože kůň to jednoduše nedovolí.

Předsedkyně ČHS Věra Lantelme při práci s dětmi

Příliš nízké sebevědomí i problémy při rozvodu

Pokud má dítě třeba problém najít si kamarády, je nesmělé, neprůbojné, může mu kůň pomoci najít ztracenou sebedůvěru a zvýšit sebehodnocení - a to díky oboru nazvanému aktivity s využitím koní. Kůň je totiž symbolem síly a odvahy. Dejte dítěti do ruky vodítko, na jehož konci stojí to nádherné obrovské zvíře, a naučte ho, jak správně a bezpečně navázat s koněm kontakt, jak porozumět jeho řeči těla a jak mu vlastním tělem říci, co od něho chce. A to veliké zvíře začne poslouchat. To je přece úspěch! Když je dítě naopak sebevědomé až příliš a nerado se podřizuje autoritám, správně vybraný kůň mu svými přirozenými reakcemi velice rychle ukáže, kde jsou jeho hranice a že agresivitou a vztekem ničeho nedosáhne.

Třídní agresor dostane za úkol pracovat s koněm dominantním, který mu nic neodpustí, a žákům, které jsou obětí šikany, je přidělen kůň lehce ovladatelný a ochotný. To umožní vyrovnat síly, stabilizovat situaci v kolektivu a nasměrovat ho k vzájemnému respektu a toleranci.

Příkladem z praxe může být i desetiletý Davídek, který těžce prožíval rozvod svých rodičů. Ztrácel pevnou půdu pod nohama. Byl nesamostatný, tichý a se svými spolužáky nenavazoval téměř žádné kontakty. Maminka hledala možnost, jak ho zapojit do společnosti dětí a chtěla, aby zase našel radost ze života, a tak ho přivedla do JK Vladykův Dvůr v Roudném u Českých Budějovic. Ze začátku byl nesmělý a odtažitý, ale když se zamiloval do "svého" poníka Talavera, začal pookřávat a komunikovat s ostatními dětmi. Velmi brzy navázal mnohá přátelství, stal se bavičem celé skupiny, a když se mamince změnila pracovní doba a ona už ho ke koním vozit nemohla, naučil se samostatně cestovat autobusem přes celé město. Koně jsou pro děti velkou motivací a dokážou bořit bariéry.

Autorka je předsedkyně České hiporehabilitační společnosti.