Re: Soužití s prarodiči

Zerat, tak já hlásím spíše výhody. Jsem ten poslední, kdo se na takové soužití hodí, rodinná Černá ovce, nic moc radost pro rodiče mého vyvoleného. Huba nevymáchaná, náročná na své soukromí, nespolečenská. Sem tam to drhne dost, s tchýní jsme spolu jednou 14 dní nemluvily(ona nechce, je to fajn pohodová ženská, ale nikdy se to doma tak nedělalo, vše se dusí).
ALE - děti mají super babičku, akční, co je bere na Orlík, učí lyžovat, básničky, čte knížky....prostě funguje tzv. za mě . Hlídání mám(i když tedy ne vždy, tchýně pracuje), mohu studovat.
A teď - slyším z různých stran: "S tchýní bych tedy žít nechtěla" a taky:"To se ti to říká, když máš babičku".
Někdy myslím na to, zda bych se rozhodla stejně a šla bydlet společně(tchýně s tchánem bydlí vedle nás, máme svůj dům). Asi ne. Ale není to jen kvůli tomu soužití, spíš nejsem typ na maloměsto. Tak se z toho snažím vytřískat, co můžu.