Re: Soužití s prarodiči

Lassie, ono to všechno jasně má své klady i zápory. I moje maminka uměla babičku využít na časté hlídání nás, využívat možností půjčovat si u ní peníze, pochyběly-li, půjčovalo se veškeré vybavení do kuchyně jako jeden papiňák na dva byty... Ale prostě ty hádky, problémy, kdy staří se montovali mezi mé rodiče; děda, který všechny psychicky tyranizoval a brojil proti mému tatínkovi, nejdřív pokoutně postupně, jak stárnul hlasitě a s důrazem, takže to slyšeli všichni sousedé... Ne já bych opravdu po týhle zkušenosti pod jednu střechu s mojí maminkou nešla. Jí všichni sousedé zazlívali, že svého tátu znala, tak proč s ním šla s manželem bydlet? Prý si myslela, že se to všechno časem zlepší, usadí... Neusadilo se to nikdy A jak jsem psala děda po smrti mého táty skončil v psychiatrické léčebně kam ho podle mě dostala psychická i fyzická nadvláda švagra a po jeho smrti tam roste pro změnu jeho dcera -moje maminka která vše svádí na špatné nervy... Ségra jí svěřuje své děti, já bych ji samotnou s dcerami nenechala. Její reakce jsou nepřiměřené a prostě nenechám ničit své děti... proto mi její blízkost tady nechybí- stejně by mi s ničím nepomohla - možná tak ještě s vařením, ale o to nestojím Tchýně to je už jiná kapitola - s tou bych klidně bydlela ve stejný vesnici- ta je na děti fantastická, klidně bych jí svěřila výchovu... teď se na ni třepu jako malá, že přijede za pár dní a pomůže mi po 4 týdnech bytí doma s malou dcerkou a neštovicemi- že budu moct chodit se starší ven... Je to složitý, ale opravdu po zkušenostech, které mám bych ani s jedněmi rodiči pod jednu střechu nešla šlo-li by to jinak.