Re: Miluji své dítě, ale ...

Ahoj, poradit neumím, jen ,naprosto ti rozumím. S mým dítětem je to o něco lepší, než s tvým, navíc nemám žádné mladší. Ale stejně mám několikrát denně pocit, že se asi zblázním a hrozně mě mrzí, že si konec 4 letého rodičáku neužijem tak, jak bychom mohly. U nás taky jak se něco musí, tak je hned scéna, nejlépe s vrháním na zem, takže hned po ránu oblékání atd, nechce jít ven, pak zase jít domů, svléknout se, zakončeno večerním usínáním. Párkrát i ze spaní křičela "neci, neci". Přitom je u nás všechno v pohodě a vedeme ji, řekla bych, tak nějak normálně - ani moc přísně, ani moc mírně. Stejně jako jsem vychovávala o dost starší dceru, která byla vždycky v klídku. Pořád čekám, že z toho ta malá nějak vyroste .
ALE kolegyně má dospělého syna, který podle ní vždycky byl PROBLÉM, nedalo se s ním nikam jít, vždycky nějaká scéna a tak, a do dneška je hrozně nevyrovnaný, přecitlivělý a neschopný porovnat se s realitou a přijmout za sebe zodpovědnost. Ach jo.