Re: Miluji své dítě, ale ...

Jak já Ti rozumím Máme to stejné, jen naštěstí nemusím řešit sourozeneckou nenávist, u nás naopak, děti jsou od sebe 1,5 roku, syn na dceři hodně závislý, naopak bez ní nikde nechtěl být, ona to až tak těsné nemá. Ale samozřejmě, když jsou spolu, jsou na sebe často jako koně! Jinak se zbytkem soucítím s Tebou, nahlas to nikdy nepřiznám, ale když jsem jen s dcerou, to je taková pohoda, nikdo se tu nevzteká, nikdo tu neřve, nebere dceři hračky, neskáče po oknech, můžeme jít na klidnou procházku, aniž bych se bála, že mi uteče, skočí pod auto, bude tahat cizího psa, honit cizí malé děti, nelehne si do kaluže... Na návštěvě nezmasakruje někoho na trampolíně, nestrčí někoho z klouzačky, nerozbije postavený hrad... Vychovávám oba stejně a přitom jeho osůbka mě stojí tolik sil, jako mít dětí pět Bojím se přesně toho, co ty, aby z něj nevyrostl grázlík, se kterým mají všichni zakázáno kamarádit On když něco udělá, tak já si k němu sednu a vysvětluju, co udělal špatně a proč to dělat nesmí a on mi třeba odpoví: koukej na to sluníčko!.. Já pevně doufám, že láskou a pevnou výchovou se to časem zlepší