Re: Miluji své dítě, ale ...

Zkus fakt trochu té intuice a nevychovávat oba stejně - ve smyslu stejná spravedlnost, u nás to pomohlo, dokonce ani brácha nežárlil, když jsem našeho emotivu častěji objímala (ale strašně brácha trpěl, když jsem emotivu poslala jinam - do pokoje.. vychladnout.. to ano. A když emotiva ječel, divně se choval - pro něj, protože on to má jinak).

Je to jak tanec mezi vejci, mnohokrát mi tu pomohly holky, právě dryjáda, ale OPRAVDU I TO, ŽE ON JE SICE NAŠE DÍTĚ jako brácha, ale potřebuje jiný přístup.
Když bych se nevěděla rady, navštívím odborníka, jednu dobu to bylo fakt až zlé, to jsem sháněla lékaře a pak jak když utne.

Teď je období klidu - k těm úzkostem uvidíme, co školní psycholožka, kluci jsou oba nedonošení, vývoj dohnali, geny mají smíchané... naprosto strašně, ale tenhle syn je dyskalkulik. Daří se, víme kudy na to. Na straně druhé zaměřený humanitně a umělecky, že se jedni učitelé diví druhým.