Re: Miluji své dítě, ale ...

Zažívala jsem u nejstarší dcery a tedy dodnes má velké problémy s tím, co je povinné, i když už rozumí tomu, že to prostě udělat musí, tak různě odkládá, vymýšlí, prokrastinuje (jde udělat práci, která v tu chvíli nutná není)....
V tom školkovém věku jsem to řešila tak, že jsem neříkala "Půjdeme ven." (i na to reagovala "NE"), ale pouze otázkami: "Chceš jít ven?" Prakticky ve všem a u všeho, i učitelkám ve školce jsem to říkala a vzhledem k tomu, že si nestěžovaly, tak buď se ve školce chovala jinak nebo to dělalay stejně jako já...Každopádně se situace výrazně uklidnila, ačkoliv se může zdát, že pro to "NE" tak vznikl větší prostor. Ale díky té otázce necítila tlak, takže neměla proti čemu se stavět na odpor a to "NE" používala, jen když opravdu něco nechtěla a já pak to "NE" respektovala, tak se nebála zrady, že bude něco proti její vůli.

V tu chvíli kdy jsme tohle řešili, jsem se také snažila vše přizpůsobovat spíš jí než dvojčatům (o 17 měsíců mladší), takže když nechtěla ven ona, nešly ani ségry (byla jsem v tu dobu na ně hodně sama). A jak jsem psala, nejstarší má s tlakem okolí problém dodnes, občas reaguje hysterickým záchvatem, ale spousta se toho dá dohodnout, vysvětlit, je to nesrovnatelné s tím věkem kolem tří let....

Jinak teď, když už jsou holky větší, zažívám něco podobného u dvojčat a nejmladší holky, už nějakou dobu ji odmítají (je mladší o 2,5 roku) a vše špatné je její vina a za všechno může ona atd.....ale nejstarší holka tohle dělala vůči nim také v tomhle věku (8 - 9 let), tak doufám, že je to také přejde. Když byla nejmladší malá, tak nežárlily....