Re: Miluji své dítě, ale ...

Ahoj, měla jsem to doma stejně se starším synem. Byla jsem z toho doslova zoufalá. Přerostlo mi to přes hlavu a to tak, že jsem měla problém ho mít ráda. Proč taky, když dělá vše pro to, aby mě naštval

Doporučuju knihu Jak žít a nezbláznit se. Hodně mě to nastartovalo k výchově mého syna a né jen skákání okolo něj. Pak taky jsem měla velikou kliku na učitelky v MŠ se kterýma jsem to hodně řešila.

Pravidla jsou jasná, nechceš jíst, nejez mazej od stolu a skutečně mu to jídlo sebrat. Scénu ti udělá dvakrát a pak zjistí, že to myslíš vážně. Nechceš se oblékat, musíš, na ledničce je to jasně namalovaný, klidně mu pomoz. Ale nenech se vytáčet, opravdu tu nejsi od toho, aby jsi poslouchala jeho scény celý den. Taky věkem se to bude snižovat.

Co se týká vztahu k mladší dceři. Měli jsme to podobně. Z vlastní zkušenosti doporučuji, aby se o ni začal starat. Nepůjde to ze dne na den, ale může ji podat čepici, utěšit, když pláče apod. Pak ho samozřejmě pochválit. Po půl roce důsledného dodržování režimu a toho, že mi z dcerou pomáhá máme hezký vztah a dcera a syn bez sebe nedají ani ránu. Jasně taky se i pěkně servou, ale mají se konečně rádi. Držím palce a nenech s sebou manipulovat, jinak budete nešťastný všichni.