Re: Miluji své dítě, ale ...

Arzacheno,
při smolení předchozí odpovědi mě napadlo, co by mohlo pomoct alespoň v něčem, ať už je příčina problému jakákoliv.
Zkuste zavést nějaký stabilní program, ze kterého budete co nejméně vybočovat a zkus synovi dostatečně dopředu říkat, co kdy bude. Současně se snažte vyhnout stresům jako jsou neohlášené návštěvy (domluv se s babi a dědou, pokud jsou ochotní to řešit) a náhlé změny v programu.
Často těmto dětem pomáhá nástup do školy, protože se jejich denní program ustálí, ví, co kdy bude, kdy kam jdou. Naopak situace, kdy se třeba ráno rozhodneš, že se nejde do školky a zůstanete spolu doma může rozhodit na celý den.

Ke zlepšení vztahu k sestřičce mě napadá akorát to, aby jeho zájmy a potřeby byly nadřazené zájmům dcerky. Vypadá to, že ta je výrazně přizpůsobivější, ač mladší, takže menší problémy způsobí, když ona zůstane kvůli malému doma, než aby on musel kvůli malé ven apod. Pomáhá také, když on může něco, co ona ne, naopak problém prohlubuje, když on musí své činnosti přizpůsobovat jí (takže někam nesmí, protože by nemohla ani ona)....
Evidentně je nerad středem pozornosti, takže ji k němu nepřitahovat (ani pochvalou), ale pokud si pozornost vyžádá, tak mu ji pokud možno neodepřít i za cenu, že v tu chvíli o ni přijde malá (je jasné, že je potřeba ji neustále hlídat, aby se jí něco nestalo, takže v některých chvílích se to řeší hodně těžko)....

No držím palce, ať je brzy líp.