Re: Až jednou budeme starý

moje rodiče mě měli relativně pozdě - přesto, až budou nemohoucí, já budu mít už děti dostatečně velké na to, abych se o ně mohla postarat, tj. abych je mohla vzít k sobě (na to, abch dojížděla denně k nim, na to teda sílu a kapacitu ani peníze mít nebudu). Díky ušetřeným penězům ze společného bydlení a pronájmu jejich bytu nebudu potřebovat peníze ze svého, abych se o ně starala finančně, ale bude potřeba "jenom" moje fyzická pomoc.

A tak s tím počítám i ve variantě "my staří a naše děti dospěláci". Nepůjde až tolik o peníze, ale právě o tu sdílenou ekonomiku a fyzickou péči. Sama vidím, že to dojíždění s pomocí je právě to, co činí tu pomoc příšerně náročnou, drahou, často až nemožnou.