Re: Až jednou budeme starý

Ano, já vím. Ale nevím, jak z toho ven, protože i tyhle děti vyrostou a nikdo těm pečujícím rodičům situaci rozhodně neulehčí. Nevím, jak to dokáží rodiče snést - možná proto, že to jsou jejich děti, jsou u nich od malička a je to prostě jiné, než najednou mít po 30ti letech doma nemohoucího seniora, který se k dotyčnému třeba kdysi moc dobře zrovna nechoval.
S mým otcem bych kupř. bydlet nemohla - on i když nám prý chtěl pomoci, tak se choval jako na svém území a nepřiznal nám nás vlastní názor a posléze byl sprostý a ještě se urazil. Moje mamka zas po straně komentuje s okolím vše, co se jí nelíbí a to taky není zrovna příjemné.
A tchýně? Té jsme chtěli z dobré vůle dát klíč od našeho domu, aby třeba nemusela čekat venku, pokud by chtěla přijít a my nebyli doma. A ona? Udělala exkurzi pro kdejakou důchodkyni, kterou znala z bývalé práce s patřičným komentářem. Dozvěděla jsem se to od mé spolužačky, protože tohle teda jelo.
To prostě nejde a neumím si to představit a děsím se doby, kdy přijde čas, že se budeme muset o rodiče postarat. Nevím, jak to uděláme.