Re: Až jednou budeme starý

Antheo,
víš co, já o tom nemám potřebu polemizovat. Jasně, že jsou případy, kdy ta péče doma je neúnosná. Na druhý straně dneska je in bydlet samostatně, všichni svoje rodiče sice milujou, ale vydrží spolu jen hodinu v jedný místnosti dvakrát do roka, a taky má najednou většina populace tak šílený rodiče, že vlastně ani kdyby chtěli, tak se o ně starat nemůžou.
A z toho ekonomického hlediska, to je problém, pomohlo by tomu třeba víc půlúvazků atd., podpora pečujícího v tom, že by neztratil místo atd.
NENÍ TO LEHKÝ. Ale ti senioři tady prostě jsou. Neodstřelíme je v pětašedesáti. Jsou to naši rodiče, prarodiče, do rodiny patří, něco jim dlužíme.
Tady jsou pořád dokola diskuse o tom, co všechno chcem dopřát a zaplatit svým dětem, ale diskusi o tom, co chcem dopřát a zaplatit svým starcům, aby jeden pohledal.