Re: Až jednou budeme starý

Na druhé straně i ty lidi chápu, když člověk na stáří bilancuje, je zatrpklý, vidi, že co se nepodařilo, už se nepodaří, ještě se bojí konce, není mu dobře - to ustojí jen vzácné nátury.


Smutné, ale těžko lze očekávat, že tu vzácnou náturu takovému člověku někdo vysupluje., Nikdo, ani miminko v peřince, se netěší bezbřehé toleranci čehokoliv, musí se chovat aspoň v mezíchsvých možností prosociáně, aby mohl být mezi lidmi.
Dspělý člověk ví, že v lepšímpřípadě zestárme a bude bilancovat. A měl by podletoho žít, tomu se říká svědomí. Pokud na svoje rezignuju, nemám nárok.