Re: Až jednou budeme starý

Lído, já si říkám, že jedna z věcí, za kterou by se měl člověk celý život modlit je to, aby byl do konce čilý a zdatný a pak rychle zakukal. Cynicky řečeno. Kvůli sobě i kvůli druhým.

Když je člověk nemožnej, zoufalej, vzteklej sám na sebe i okolí, je to hrozný. Sama nejsem pokorná, takže si svoje stáří moc neumím představit, kdybych byla hodně v háji zdravotně, duševně.

Z náboženského hlediska je třeba sebevražda neúnosná, člověk by jí páchat neměl, na druhé straně obdivuju třeba Jiřinu Jiráskovou, že prostě měla "koule" na to, kriticky zhodnotit, kdy už to jde totálně do kopru a ukončit to důstojně. Když tohle člověk nezhodnotí, dokud je schopen to zhodnotit a ukončit sám, pak se z něj bohužel někdy může stát člověk v tak zoufalém stavu, že už to prostě ukončit sám nemůže, nebo z toho ani nemá rozum.

A ti zlí senioři. Ono je i mladých hulvátů dost a ke stáří to prostě vykulminuje. Povaha se nikdy nelepší, spíš zhorší. Na druhé straně i ty lidi chápu, když člověk na stáří bilancuje, je zatrpklý, vidi, že co se nepodařilo, už se nepodaří, ještě se bojí konce, není mu dobře - to ustojí jen vzácné nátury.