Re: Až jednou budeme starý

Tante Ema, to mi připomnělo historku pár let zpět.....manželova babička v LDN, nikdo ji nechtěl na vánoce......ani jedno dítě...mě to přišlo strašný, nebyla jsem na to z rodiny zvyklá(ale tato paní na mě byla neuvěřitelně zlá). měli jsme mít s manželem svoje první vánoce, říkám, tak si ji vezmeme.....sehnala jsem si po různých lidech recepty na diabetické cukroví i vánočku...vše nachystala. manžel pro ní dojel.....a začalo nám vyloženě peklo.
večer se jí ptám v kolik je zvyklá snídat, žekla mi v 7-7:30 V 5:50 se rozlítli dveře a začala sprostě nadávat, že nemá hotovou snídania , že ji chceme nechat umřít hlady.....
Ty 3 dny stáli opravdu za to.
Strejda a teta manžela nám řekli, že obdivují, že jsme si ji vzali, že oni to už NIkdy neudělají.
já už jsem druhou možnost taky neměla.
tady taky platilo...takové to známé přísloví....

takže za mě.....na někoho takového se radši vykašlu.....,abych o ten čas okradla rodinu a ještě se mnou někdo takto jednal...DĚKUJI NEMÁM ZÁJEM