Re: Až jednou budeme starý

Já jsemto tu už psala, moji porarodiče:
Svoje majetky podarovali sourozenci matky, který žije tisíc kiláků odtud a peče na ně.
Matka s otcem postavili barák, kde jim udělali výminek kvality pětihvězdové, nechtějí tam.
Chtěli jim zaplatit výpomoc s úklidem, prádlem a nákupy, donášku obědů, nechtějí to.
Matka ji chce uklidit vyprat, nechtějí to.
Matka jim přinese kufr domácího jídla v porcích jen na ohřátí do mrazáku, vezmou si ho a pak zavolají mému muži do práce, ať za nimi v naléhavé věci hned přijde, on tam běží a oni mu dávají to jídlo, že se prý domluvili se mnou, aby "to odveztl k nám".
V ve vedlejším domě mají jídelnu pro seniory, kde za pár peněz vaří, tam nebudou chodit, protože "nechtějí být se starými lidmi".
Mají potrhané cíchy, dala jsem jim čtvery velmi mírně použité damaškové i s prostěradly, ty oni dali Člověku v tísni či komu a "jedna hodná paní jim koupila u Vietnamců ohromě praktické polyesterové, nežehlící."
A tak by šlo pokračovat donekonečna.
Lidi v jejich okolí jistě moc skličuje, jak mají sobecké a nevděčné děti.