Re: dotaz na autorku článku

To jsem určitě nebyla já, protože nemám sestru.
Až dnes jsem zjistila, že jsou mé články z časopisu Rodina a škola umístěny na tomto serveru. Vědět to dříve, ráda bych se zapojila do diskuse. Například o klukovi, jehož velmi zaměstnaní rodiče postavili dům na vesnici a ve 12 letech se z centra Prahy odstěhovali právě do nového domu. Kluk chodil i nadále do Pražské školy, dojížděl každý den, a odpoledne se vracel domů do krásného, ale prázdného domu, kde nebyli žádní kamarádi, jen křeček, počítač a video. A tlak dobře postavených (a hodně zaměstnaných) rodičů na dobré známky. Nebo o holčině, kterou ještě ve čtvrté třídě vodila maminka do školy a zpátky, ač to běžně chodily děti již v první třídě - žádná hlavní silnice, asi 5 minut cesty, malé město, frekventovaná trasa - chodci.
Pak je spousta dětí, které po nějaké změně potřebují znovu nastartovat, nakopnout.
Chtěla jsem jen zobecnit své praktické zkušenosti.
Sama mám potomka, který se potýkal s paní učitelkou a velmi na to doplatil v první a druhé třídě - cca 1996. Pomohla nám jedna velmi osvícená škola, kde dítě s LMD nebylo zátěží, nicméně následky jsou patrné dodnes. Je to pro dítě moc citlivá doba, do školy se moc těší, pak se tam nudí a navíc se stává obětí šikany ze strany "zkušené" učitelky. Chce to od rodičů hodně času, nekonečné trpělivosti a DŮSLEDNOST po mnoho dalších let. A řád a vedení. A lááásku, a dávat ji najevo!!!
Jinak se s problémy dětí setkávám denně a budu i nadále, protože jsem třídní na střední škole s učňákem a kromě toho jsem věčný student, teď právě budu končit výchovné poradenství - budu v budoucnosti právě tím člověkem ve škole, který se stará o problémy dětí. I na středních školách se pracuje s dyslektiky a dalšími oběťmi poruch učení. Je však někdy problém, jak rozklíčovat posudky z poraden (lepší se) a najít recept na práci s konkrétním žákem. Jak ale jsem si mohla přečíst v řadě diskusí, vždy moooooc záleží na konkrétním učiteli. Ale stejně také na rodině.