Re: Majo, máme to stejně,

Víš, Kačislavo, mě je spíš toho kluka líto.... máma ta si mohla tuhle volbu ( tudíž být za "donucovací") vybrat, kluk ne. Kluk prostě musí, jinak přes to vlak nejede, jak jsem to pochopila z příspěvku. Vím jaké to je dělat tu "donucovačku", že to někdo vydrží denně 2 a víc hodin, 6 stran hlasitého čtení a pod. tak to se také divím, protože mě by asi kleplo. Ale představuji si, že jsem v kůži takového dítěte. POdle jednoho příspěvku , myslím, že to napsal zrovna pan Vážný: je potřeba si uvědomit, že dys , adhd atd, jsou vlastně formy ""postižení"" a tak se na to dívat: to se mi mimochodem moc líbilo, takové přirovnání. A teď představa : jsem dítě , které má takové "" postižení"" a rodiče si umanou , že ho prostě překonám stůj co stůj, za každou cenu, za každou.... je pro takové dítě výhra taková "donucovačka" nebo není? Já myslím, že ne. Až máma přestane tlačit, co se stane? Je možné, že existuje dítě, které je v takovém přehnaném tlaku spokojené,a dítě které máma bude "tlačit" navěky, ale moc se mi tomu nechce věřit... proto mě zajímá názor na to, co na to odborníci, psychiatr , neurolog a spol... u nás říkají : udělejte co musíte, úkol jeden denně, ne delší než 10 minut, choďte hodně ven, běhejte, sportujte, vybijte energii, hodně si povídejte ( to je ta logopedie) ... a musím říct, že kolikrát "když se tak moc netlačí na pilu, tak jde všechno lépe a snáz ...naše dítě chodí momentálně do 4. třídy ....je tedy fakt , že rozhodně nám dítě nepůjde na gympl :) , ale to nám tam nešlo ani dítě co máme v 6. třídě, které nemá žádné dys a spol...právě proto , aby si užilo "dětství" co to jde....asi to bude o tom, jaké kdo má priority a jestli přijímáme děti takové jaké jsou ( tedy se o to aspoň snažíme) a nebo je tlačíme někam , kde MY jako rodiče je chceme mít. ...aby nedošlo k omylu, já rozhodně jsem PRO tlak, jinak by se samozřejmě děti na všecno vykašlaly, ale pro přiměřený tlak, rozumný....