Naprosto souhlasím,

bavili jsme se o tom s psycholožkou, odobornicí na děti s dysfázií, autismem a SPU, u které jsme nedávno byli a ta nám říkala, abychom domácí přípravu udrželi na maximálně jedné hodině denně. Tak se snažíme to tak dělat včetně fáze "donucovací". Syn na gympl nepůjde určitě, to už je vidět teď, ale kamarádka má 14letou dceru s podobnými poruchami včetně té dysfázie, a ta nakonec nějakou střední školu také zkusí, i když spíše praktičtěji zaměřenou (zemědělka či učiliště s maturitou). Na rodičovské ambice máme dceru, které jde zatím všechno snadno a je velmi ambiciózní (ovšem uvidíme, jak bude/me zvládat pubertu a k čemu bude sama směřovat). Ale nakonec je stejně nejdůležitější, aby byly obě děti spokojené (hlavně se sebou) a dělaly v životě něco, k čemu mají vztah. Sebevědomý řemeslník bez maturity si poradí se životem lépe než zakomplexovaný lékař... Tak hlavně aby to našim dětem s tím sebevědomím vyšlo!