24.7.2012 15:59:45 Lucie
Re: vzdělávání
Zdravím vás všechny, taky jsem se přišla podělit o svoji zkušenost s dys..v mém případě lexií. Teď je mi 31a jak tu někdo píše, "časem se to spraví", tak nespraví. Dys mi diagnostikovali po kolapsu ve 20letech. Vždycky jsem měla problémy(psala jsem písmenka naopak, nebyla jsem schopná rozeznat levo a pravo, nepřečetla jsem ani za zlatý prase římský číslice, písemky jsem měla na 4, zkoušení na 1, slohy nejlíp za 3 a tak pidikrátký, že to učitelka kolikrát ani nezkousla), ale přes to mamce doktorka nevěřila, že jsem dys. Nikdo, včetně pedagogicko psychologické poradny nepřišel na to, že jsem dys. Pak mi bylo vysvětleno, že to bylo proto, že jsem nadmíru inteligentní, tak se to překonalo. Škola byla pro mě dost psychicky náročná, protože jsem taktak stíhala na dvojky, trojky a občas nějaká ta čtyřka přistála(myslím vysvědčení), a to mi mamka pořád nadávala, že se blbě učím. Teď mám třeba problém při cvičení, neotáčím se na správnou stranu, stále mám problém s římskýma číslama. Není to nic moc pocit, když zjistíte, že celej život jste bojovali s tím, že jste pitomec, kterej se prostě učit neumí a ono nakonec až takový pitomec nejste, ale vrátit čas nelze.
Proto prosím rodiče, když máte podezření, že vaše dítě je dys (cokoliv), tak se nenechte odbýt, pak to bude mrzet i vás i to dítě.
Odpovědět