Re: A co třeba

Asi tak. U nás je to prostě buď - anebo. Do tří nebo čtyř let věku dítěte doma a pak šup do práce a školky od nevidím do nevidím. Pracuju ve školce a je mi maminek i dětí často líto a mám vztek, že se toto optaření stále nedaří prosadit (sama jsem se v tom kdysi aspoň trochu angažovala). A pak ještě česká matka slyší, jak se jí buď nechce dělat (to když je doma na MD), nebo že se dětem nevěnuje (když pracuje), přitom mnoho rodičů nemá jinou možnost, než fungovat "na směny" i doma: ráno vede tatínek, aby maminka od časných hodin mohla být v práci, odpoledne je to pak na mamince. Co rodinný život, manželský a partnerský život atd. atd.?