Re: A co třeba

Třeba v Norsku. Mateřská je tady rok (100% platu 44měsíců, nebo snížená 52měsíců), pak má člověk nárok na snížený úvazek, dle dohody se zaměstnavatelem. Nebývá to problém, většina žen pracuje na částečný úvazek. Až v ČR nebude tak vysoká nezaměstnanost, tak budou zaměstnavatele rádi i za ženy. A to, že jsou na jedné pozici dva zaměstnanci mi přijde i jako výhoda, když má jeden dovolenou, je na nemocenské, má tam druhého...A vůbec, konstrukty o tom, jak je mladá žena neefektivní, protože přeci půjde na mateřskou...Zaměstnavatel nikdy nemá záruku, že mu mladý muž neodejde za lepším, protože má díky předsudkům víc možností. A taky zaměstnanec nemá záruku, že po mateřské bude mít kam nastoupit, což je stalo třeba mně, protože firma zrušila celé oddělení. No tak jsem si našla nové zaměstnání, no. Zaměstnavatelé chtějí zaměstnance na 20let nebo co? Mnoho společností, hlavně soukromých má práci stejně tak nanejvíš na pár let...Nechápu tuto logiku...
Ale článek je o něčem jiném. Je samozřejmě fajn, když se rodiče zajímají o děti, ale ať je to smysluplné. Určitě je smysluplnější doma pracovat na tom, co dítěti nejde. Teda ten příklad, jak má třeťák udělat referát o Masarykovi...jistě je užitečné vědět, kdo byl první prezident...jistě se najde i dítě, které to zajímá...Jinak mi to příjde spíš jako učivo pro starší děti. Já nevím, ti dospělí už zapoměli, jaké je to být dítětem...
Jinak jsem ráda, že moje dítě domácí ukoly nemá. Je ve škole do půl čtvrté, tak je nedostávají (jenom dobrovolné a dělá je rád a poctivě), jinak by to byl nejlepší způsob, jak dítěti školu zprotivit. O tom, co se děje ve škole mluvíme, čteme, ale proto, že to dítě zajímá a chce se učit a ne proto, že musí.