Šel bych střední cestou

Rozsah domácí přípravy dítěte by měl být stanoven (jako jakákoliv jiná povinnost) zákonem, resp. by mělo být MŠMT zmocněno stanovit nějaké meze - věcné i časové a škola by to dále měla upravit ve školním řádu.

A pak by měla existovat nějaká kontrola - zřejmě by každohodinová příprava na další hodinu měla být pro každý předmět nějak ohodnocena - asi v ŠVP a domácí úkoly a přípravy na větší práce by se musely předem ohlašovat a tím by ukously z denní-týdenní kvóty. Pokud by si ji vybral celou hudebkář, pak už je to na řešení vedení školy. (Zřejmě by existovala nějaká sumární kvóta za týden.)

Žáci by u DCv měli uvádět dobu plnění, pro zpětnou vazbu.

Obecně si myslím, že domácí úkoly by se měly více přeměnit na domácí přípravu a domácí písemné práce, z větší části volitelné, či povinně volitelné. Znáte to: Pokud učitel zadá povinný DCv., tak jsou všichni otrávení a nějak to udělají před hodinou. Pokud zadá práci, která je nepovinná, ale může zlepšit známku, tak se řada dětí namotivuje a věc se na příkladech skutečně naučí (průměrných, nikoli špičkových, ale ani "ignorantů").