Re: Re: Tolerance k drogám. - pro Jackie

Věro, jenže je velký rozdíl, jestli si tu jízdu na tripu zažije člověk, který má emocionálně bohatý život, koníčky, zázemí, nebo někdo, kdo je uzlíček nervů, na který doma rodiče jen řvou a nadávají mu atd.
Ty máš zkušenost jako lékařka, já jako konzument a jako člověk, který mezi narkomany žil. Víš, ono je opravdu strašný sedět na terapii a poslouchat léta abstinujícího narkomana, který i po všech těch letech abstinence má v očích takový zlváštní jiskřičky, když o droze mluví. V tu chvíli pochopíš, že prakticky není šance to ze sebe dostat. Že budeš celý život v pokušení, protože jsi poznal svět, který "oni" (zejména rodiče, ale i další lidé v tvém bezprostředním okolí) nechápou a neznají.
Sosan má pravdu - bude-li náš svět dostatečně zajímavý a bohatý, nebudou mít naše děti tak mohutnou potřebu alternativy. Budeme-li k sobě doma mít blízko, budeme-li si důvěřovat a budeme k sobě vstřícní a upřímní, nebudou mít naše děti potřebu uchýlit se do narkomanské party, která v mnoha případech rodinu supluje - to prostředí je skutečně, hlavně zpočátku, velice přátelské a otevřené, spojuje vás droga a její svět, zatímco doma s rodiči vás nespojuje NIC. Zní to jako fráze z červené knihovny - ale bohužel je to pravda...