Re: Tolerance k drogám.

Monty, mně osobně je opravdu daleko "příjemnější" (pokud se to tak vůbec dá nazvat) když můj dospívající syn se dopotácí domů v alkoholovém opojení a je to na něm jasně vidět, než když si postupně vytváří závislost na drogách a VIDĚT TO NA NĚM NENÍ. Už se to i stalo,(tedy ten alkohol) a pravda, dobře mu potom druhého dne nebylo. Musel navíc po sobě uklidit celý byt, převlíct peřiny, vyprat povlečení. Taky se to probíralo v rodině (ne, že bysme o tom nikdy dřív nemluvili, ne, že by mu to tentokrát někdo tloukl o hlavu, ale měla jsem možnost na konkrétním případu vyjádřit svůj postoj "tohle tedy dobré není, to neschvaluju,takhle ne." Mělo to prostě následky, a to se mu moc nechce opakovat. Jasně, nemáme jako rodiče žádnou záruku, že se to nestane znovu, mluvíme o tom, ale je to nepřítel viditelný, jednorázově si (kromě výjimek)zdraví nepoškodí, k závislosti vede nějaká doba, a já, i když si to možná jako většina rodičů idealizuju (tedy možnosti zasáhnout a ovlivnit teenagera) vím, co se děje.
Tolerance k alkoholu se mi nelíbí, ale dávat kvůli tomu drogám zelenou mi připadá nehoráznost. Bohužel ve státě, kde chlastají i představitelé vlády a tváří se, že proč by vlastně ne, se nic jiného ani čekat nedá.