Re: Tolerance k drogám.

Monty, já si myslím, že to, že některé skončí na drogách a jiné ne, není pouze vina rodičů, ale bohužel i dětí - ač to dítě teoreticky zodpovědné samo za sebe není. Každé dítě je jiné a patrně existují psychické typy dětí, které v určitém stádiu zrání osobnosti po drogách sáhnou (budou-li dospupné) i kdyby jejich rodiče byli diamantoví a měli s nima vztahy na 1*. A jediné, co tyto děti od drog ochrání je to, aby v tomto období fyzicky neměli ke drogám přístup. Dřív tomu tak taky bylo, dítě sice mělo depku, ale jelikož žádnou drogy k dispozici nemělo, prostě z toho vyrostlo, depka ho přešla a vyrostl z něj normální dospělý člověk. V dnešní době se ovšem tyto typy dětí dospělosti nedožijí. Určité procento dětí je už předem odepsáno a jako rodiče jim nemůžeme nijak pomoci - to je ta tragická daň za dnešní liberální stav. Jediná šance je mít víc dětí, každé dítě je jiné a ne všechny budou psychicky tento typ :-( U těchto případů je pak nutné především pomoci těm rodičům, protože to jsou ti, jimiž dítě se sebeničitelskými sklony vlastně nejvíc ublíží.