Re: Moje raná zkušenost :o))

Monty, mě se zdá že ty drogy prostě patří k nějakému životnímu stylu, v kontextu kterého jsou nezbytnou součástí a ten životní styl by bez nich nefungoval. Já je znám z doby VŠ studií, standardní život v době, kdy nám bylo lehce přes dvacet, člověk se plácal po večerech po rockových klubech eventuálně nějaké technopárty. Tyto kluby by prostě bez hulení trávy, chlastu atd. nebyly tím, čím jsou. Chodit tam znamená žít tím stylem, chlastali a hulili tam všichni dojednoho. Ovšem to nám bylo přes dvacet. Člověk prožíval období, kdy moc nevěděl, co chce od života, zodpovědnost neměl žádnou a když by se býval ufetoval, mimo jeho vlastních rodičů by nikomu nechyběl. Toto období nezakotvenosti je dosti kritické a je podle mě nežádoucí, když začne ne ve dvaceti, ale v patnácti či ještě dříve. Protože ten čas do doby, kdy člověk rozhoduje opravdu sám o sobě, je ekonomicky nezávislý na rodičích a má vlastní bydlení, je daleko delší a reálně hrozí, že si tím člověk tak podlomí zdraví, že se už té dospělosti vlastně ani nedožije, protože se prostě v období dospívání buď ufetuje nebo ho za drogy zavřou. Přitom chápu, že období revolty, nezakotvenosti a určitého nihilismu k vývoji osobnosti patří. Ale důležité je, aby člověk, spadne-li do toho už v 15 letech ne-li dřív, k tvrdým drogám prostě fyzicky přístup neměl. Věk, kdy jsou děti jako "dospělí" se stále zkracuje - dětství mizí a přitom čas potřebný k tomu, aby člověk už opravdu jako dospělý mohl žít se stále prodlužuje (studium končí ve 23 letech a reálná samostatnost začíná tak ve 25). Vydrží nezralý člověk cca 10 let psychické rozpolcenosti, milostných tragédií a podobně pubertálních problémů ve společnosti drog? Vydrží nedrogovat v situaci, kdy většina spolužáků na střední škole bude hulit trávu a rodiče je budou pouštět do rokáčů a na technopárty? V tomto smyslu je podle mě nějaká represe a přísnost nutná, neboť dítě je prostě psychicky dítě a v tomto prostředí by se ve zdraví dospělosti nedožilo.